Jack Unterweger

11. 7. 2014 (aktualizace 2. 8. 2021)

Jack Unterweger - rakouský básník, novinář, spisovatel, dramatik, celebrita….to vše by mohl obsahovat nekrolog Jacka Unterwegera. Všechny zmíněné profese, kvality a pozitiva však zastínilo jediné - dotyčný byl taktéž sériovým vrahem. Dokonce nejproduktivnějším rakouským sériovým vrahem v historii, jenž má na svědomí nejméně deset, pravděpodobně však dvanáct, a možná dokonce i třináct a více zmařených lidských životů. Jeho vraždy měly sexuální motivaci. Jeho oběťmi se stávaly v drtivé většině prostitutky.

Narozen: 1950
Zemřel: 29. 6. 1994
Země:Rakousko, USA, ČR
Počet obětí:10-13+
Unikal:2 roky
Vražedná aktivita:1974, 1990-1991
Přezdívka: "Kurýr"

Jack (původní křestní jméno Johann) Unterweger se narodil v roce 1950 v rakouském Štýrském Hradci neboli Grazu. Již jeho početí předznamenalo, že nebude vychováván v úplné a bezproblémové rodině. Jeho biologickými rodiči totiž byli americký voják, kterého neměl šanci poznat a rakouská prostitutka. Malý Jack se již od dětství se pohyboval v prostředí prostitutek, pasáků a jiných existencí balancujících na hraně zákona. Údajně byl také týrán jedním z matčiných dlouhodobějších druhů. Každopádně jisté je, že poté co o něj matka ztratila zájem (čímž trpěl celé své dětství), byl vychováván svým dědečkem, který byl alkoholik a malého chlapce často bil a psychicky týral. J.U. byl také častým svědkem jeho sexuálních radovánek. "Dvě ženy, jedna mladší a jedna starší, jedna z nich moje teta, ta druhá něco jako dočasná náhradní matka. Dva muži, jeden mladší a jeden starší, ten mladší můj strýc, ten starší můj děda, oteca a vychovatel ve škole života. Všichni kouřili a pili, muži chlastali a bafali smradlavý tabák. Oči mě pálily ze vzduchu plného kouře v nízké nepohodlné místnosti. ženy tlachaly, muži hrály karty, navzájem se podváděli, hádali se a tvářili se ještě důležitěji. Já jsem byl jejich domácí a dvorní šašek, otrok, dědou vychovaný a zapřažený do role komplice", takto později Unterweger například popisoval jednu ze vzpomínek na své dětství. "Z takový píči ses narodil," vysvětlil mi jednou děda, byl opilý a vedle něj ležela jedna nahá teta, s roztaženýma nohama, stejně opilá jako on. Žádostivě, se slinami v převislém pravém koutku úst poraněném ve válce, se jí hrabal v díře, strkal tam svůj mohutný ocas, i jiné předměty, nejvíc násadu od biče, pak musela roztáhnout oteklé pysky, aby udělala místo pro jeho jazyk. A potom mě zahnal z postele, z jedné ložnice, do kuchyně", uvedl ve své autobiografii k další vzpomínce z ranného dětství. Když malý Jack od tyranského děda utekl, pobýval krátce v pěstounské rodině, ale většinu svého dětství pak strávil v dětských domovech, polepšovnách a věznicích pro mladistvé. V šestnácti letech byl poprvé souzen za napadení prostitutky. Ve svých 24 letech měl za sebou celkem již asi 15 trestů za různé delikty (krádeže, loupeže, kuplířství), především však za útoky sexuálního charakteru na ženy. Jeden z ataků se odehrál následovně: Nejprve Unterweger nalákal mladou dívku před barem, pod záminkou odvozu domů, do svého auta, aby ji poté místo toho zavezl do jednoho z lesů. Když dívka ve zlé předtuše ve vhodnou chvíli vyskočila ze stále ještě jedoucího auta, J.U. vyskočil za ní, kvapně jí dohonil, srazil pěstí k zemi a kolenem přikleknul záda.“ Když jsem se snažila křičet, mlátil mě pěstí do hlavy a tlačil obličej do bláta. Pak mi sundal boty a strhal punčochy z těla. Potom mně dal postupně obě zápěstí za záda, punčochami každé omotal a následně k sobě uvázal velkým uzlem, takže mé zápěstí byly za zády připoutány několik centimetrů od sebe“. Takto znehybněnou ženu odtáhl zpět do auta a tam ji pohlavně zneužil ocelovou tyčí, zatímco masturboval. Díky trestům za tento a jeho další skutky strávil ve věznicích mezi 15tým a 24tým rokem svého života většinu času.

Jack Unterweger (rok 1975)

V prosinci roku 1974 pak přidal poprvé do své bohaté kriminální sbírky zločin nejtěžší – vraždu. Jeho obětí se stala 18letá studentka Margaret Schäfer, která si k němu přisedla do auta. Unterweger dívku zavezl na lesní mýtinu, tam ji svlékl do naha, nutil lézt ve sněhu a bil pěstmi a ocelovou tyčí. Poté se před jejími zraky ukájel a až ji nakonec uškrtil pomocí podprsenky. Následujícího roku byl pachatel dopaden, k činu se doznal a u soudu vypověděl: „Představil jsem si před sebou svojí matku a zabil jsem jí.“. Za to mu byl udělen trest doživotního vězení. K tomuto rozsudku přispěl i posudek předního rakouského psychologa Dr. Klause Jarosche, který pro Unterwegera nevyzněl vůbec dobře. V posudku mimo jiné stálo: „Velmi nepříznivé, až traumatizující okolnosti v dětství, kdy v životě posuzovaného chyběly prvky mateřské lásky, způsobily, že J. U. je a asi zůstane jedincem abnormálním, především vůči ženám hluboce agresivním a vypočítavým.“ Jak čtenář dále uvidí, Dr. Jarosch se bohužel ani trochu nemýlil.

Margaret Schäfer

Ve vězení se odsouzený vrah věnoval především studiu. Doplnil si vzdělání, hodně četl a sám začal tvořit. Psal básně, romány, rozhlasové i divadelní hry. Jednou z knih, které ve vězení napsal, byla i jeho vlastní autobiografie “Fegefeuer oder die Reise ins Zuchthaus“ (česky kniha vyšla jako Očistec aneb cesta do kriminálu), která se stala bestsellerem. "V Plombergu jsem si najal pokoj, koupil jsem si víno a začal chlastat. Někdy v těch třech dnech a nocích jsem měl nějakou ženu, vlastně ani nechtěla, vzal jsem si ji násilím dole na břehu jezera, pak jsem ji tam nechal samotnou, příštího dne z toho zbývaly už jen cáry vzpomínek, chlastal jsem dál...", toť pro ukázku krátký úryvek zmíněné knihy.

J. U. se díky úspěchu svých literárních počinů stával známým. Takřka ukázkovým příkladem napraveného zločince, dalo by se říct. A tak díky tlaku, především vlivných Rakušanů z literárních a intelektuálních kruhů, ale i díky podpoře širší veřejnosti (zdroje uvádí, že byla na podporu jeho propuštění uskutečněna podpisová akce), byl v dubnu roku 1990, po téměř 15ti letech strávených ve vězení, podmínečně propuštěn.

V tu dobu z něj již byla v Rakousku velice známá osobnost. Byl zván na večírky, rauty, do televizních debat. Věnoval se novinářské práci a psal články o tématech jemu tak známých: zločinnost, prostituce, podsvětí. Kvůli článkům cestoval i do zahraničí. Čekal by ho úspěšný a nepochybně zajímavý „nový život“, kdyby….. kdyby nevsadil opět na stejnou kartu a nezbývalo mu pouze necelých 700 dnů svobody …. a zhruba dvakrát tolik dnů života.

Jack Unterweger jako celebrita

V říjnu 1990 se ztratila Brunhilda Masser, prostitutka z Gratzu. Její tělo objevily dvě školačky až po 3 měsících. Bylo nalezeno 8km za městem v korytě potoka, zaházené listím a větvemi. Oběť byla uškrcena a na jejím těle byla též patrná bodná rána na pravé hýždi.

Brunhilda Masser

V prosinci 1990 byla zavražděna další prostitutka. 31letá Heide Hammerer z Bregenzu. Byla udušena, nalezena s roubíkem z vlastních kalhotek v ústech a modřinami na zápěstích, což svědčilo o tom, že byla před smrtí spoutána. Tato mrtvola nebyla nalezena nahá, jako většina pozdějších obětí, chyběly jí pouze boty. Žena byla vrahem svléknuta, znovu oblečena a poté odtažena do lesa. Na jejím oblečení se také našly cizí červená vlákna. Naposledy byla spatřena v podzemních garážích s dobře vyhlížejícím, šedovlasým mužem.

Heide Hammerer

Následovala vražda 35 leté prostitutky z Grazu. Oběť se jmenovala Elfriede Schrempf. Útok se odehrál dne 7. 3 .1991, ale její nahé tělo bylo nalezeno ve křoví nedaleko Lichtenbergu až půl roku poté, čili vlastně až v době, kdy policie již Unterwegera podezírala. Poté co zmizala její rodiče ohlásili na policii, že nějaký muž opakovaně volal do jejich domu a vysmíval se, že „má“ jejich dceru, která byla v té době pohřešovaná.

Elfriede Schrempf

O další měsíc později se ztratila 23letá prostitutka z Vídně, Silvie Zagler. Její tělo bylo taktéž nalezeno až po několika měsících (v průběhu léta), neboť leželo pohozené 22km za městem. Neslo stopy násilí s vitální reakcí, což znamená, že žena byla před smrtí mučena.

Silvie Zagler

Jen 8 dní po zmizení Silvie Zagler, byla zavražděna další prostitutka. 25letá Sabina Moitzi. Byla uškrcena vlastní punčochou. Její tělo bylo nalezeno 8 km od místa, kde obvykle sháněla zákazníky.

Sabina Moitzi

V dubnu 1991 vrah stihnul usmrtit ještě jednu ženu. Tou byla 32letá prostitutka Regina Prem. V tomto případě se našly pouze zbytky těla potrhaného lesní zvěří, navíc v pokročilém stádiu rozkladu, neboť tělo oběti bylo nalezeno až více než po roce.

Regina Prem

8. 5. 1991 zmizela 25letá, vídeňská prostitutka jménem Karin Eroglu-Sladky. Její tělo bylo nalezeno po týdnu, 17 km za městem. I v tomto případě neslo stopy mučení. Příčinou smrti bylo uškrcení (v tomto případě provedené blůzou oběti). Pachatel opět odnesl zbytek jejího oblečení se sebou, takže oběti zbyly jen šperky.

K. Ergolu-Sladky

Samozřejmě v této době již policie i tisk předpokládali, že v Rakousku řádí sériový vrah. Novináři ho přezdívali „Kurýr“, to právě kvůli tomu, že se oběti nacházely často i několik km od místa, kde se ztratily. J. U. byl jedním z těch, které rakouský tisk žádal o vyjádření a názor na řádění sériového vraha. Byl dokonce i hostem televizní debaty k tomuto tématu. Tisk však nebyl jediným, kdo se o něj zajímal. Díky upozornění vysloužilého kriminalisty, který si dobře pamatoval okolnosti 17 let staré Unterwegerovi vraždy, neboť ji sám vyšetřoval, se o tohoto muže začala v souvislosti s vraždami prostitutek zajímat i policie (zkušený policista, který na Unterwegera upozornil, byl přesvědčený, že před svým zatčením v roce 1975 spáchal ještě jednu vraždu, která však byla odhalena až po jeho doživotním odsouzení a Unterweger z ní nebyl nikdy ani obviněn!). Policisté tak začali prověřovat pohyb podezřelého po jeho propuštění na svobodu. Prostřednictvím transakcí platebních karet, svědeckých výpovědí, výpisů autopůjčoven, hotelových rezervací a také za pomoci dalších indicií zjistili, že se minimálně v několika případech pohyboval v inkriminovaný den poblíž míst zmizení prostitutek.

Toto prověřování trvalo několik měsíců. J. U. byl mezi tím se svojí mladou přítelkyní ve Spojených státech amerických konkrétně v Kalifornii, kde psal článek o tamní kriminalitě.

Jack Unterweger v USA

Bohužel ani v USA, zemi, kde se dle odhadů z roku 1990 vyskytovalo až 70% ze všech sériových vrahů světa, Unterweger nepřestal být aktivní.

20. 6. 1991 zmizela z křižovatky Town Avenue a East Seventh Avenue v Los Angeles 21 letá prostitutka Shannon Exley. Nalezena byla na nedalekém dětském hřišti. Jako téměř všechny oběti byla nalezena nahá. Na sobě měla jen ponožky. Příčinou smrti bylo udušení z uškrcení (pozn. příčinou smrti všech obětí vraha bylo udušení, někdy však způsobené uškrcením, jindy kombinací škrcení, ucpání horních dýchacích cest a rdoušení). Její tělo neslo též stopy po úderech tupým předmětem.

Shannon Exley

33 letá prostitutka Irene Rodriguez se ztratila o osm dní později (některé zdroje uvádějí 10 dní) z prakticky totožného místa jako předchozí vrahova oběť. Nalezena byla 3 km od místa zmizení. Její tělo neslo stopy velice krutého a brutálního zacházení v době před smrtí. Jako předchozí žena byla i ona uškrcena. Stejně jako v několika předešlých případech se stala Unterwegerovo vražednou pomůckou ženina podprsenka, tentokrát pojištěná ještě páskem.

Irene Rodriguez

Poslední vraždy, která je tomuto sériovému vrahovi připisována, se dopustil mezi dny 4.- 7. 7. 1991. Za oběť mu padla Sheri Ann Long (jinde Peggy Beth), 26 letá prostitutka z Hollywoodu. Jejího těla se zbavil v okolí rezidencí filmových hvězd v Malibu. Mrtvola byla nalezena 11. 7. 1991. I tato žena byla nalezena nahá, uškrcená vlastní podprsenkou. Všechny tři oběti z USA navíc nesly stopy sexuálního zneužití za pomocí klacků či větví.

Sheri Ann Long

Když se Unterweger vrátil v druhé polovině roku do své rodné vlasti, zjistil, že je na seznamu podezřelých a policie jej ve snaze nalézt důkazy prověřuje. Z tohoto důvodu začal policejní práci ve svých článcích otevřeně kritizovat a dříve než na něj byl vydán zatykač a policie mohla vtrhnout k němu do bytu, stačil počátkem února 1992 se svojí přítelkyní, přes Švýcarsko, Francii a Kanadu, opět vycestovat do USA. Při cestě se přes média stihnul střídavě vysmívat policii a hlásat svoji nevinu.

Již na konci téhož měsíce byl však zadržen miamskou policií na území amerického federálního státu Florida. Konkrétně v Miami. Zprvu se řešil právní spor, zda bude souzen v USA či Rakousku. V Kalifornii ho podezřívali ze tří vražd. J. U. ale brzy souhlasil s vyhoštěním zpět do Rakouska. To se odehrálo dne 28. 5. 1992.

Jack Unterweger v doprovodu amerických detektivů

Neboť zatčením pachatele policejní práce zdaleka nekončí, pojďme se teď podívat na vyhledávání usvědčujících důkazů. Nějaký takový důkaz bylo totiž třeba najít, jelikož až na jeho základě bylo možné podezřelého obvinit a úspěšně odsoudit. Policisté však, jak tomu v případech sériových vražd často bývá, neměli snadnou práci. Nebyl ani jeden přímý svědek, pachatel oběti neznásilňoval, takže nezanechal genetický materiál na jejich tělech. Mnoho z těl navíc bylo nalezeno až po dlouhých týdnech či dokonce měsících zanechaných venku. Tam samozřejmě povětrnostní vlivy urychlily jejich rozklad a zahladily většinu stop. Proto o důkazy, které by obstály před soudem, byla opravdu nouze. Vyšetřovatelé, ač již byli přesvědčeni, kdo je pachatelem, neměli v rukou nic, co by ho nezvratně usvědčovalo. Vzhledem k vysokému počtu vražd za poměrně krátké období, kdy pobýval Unterweger na svobodě, tak nezbývalo nic jiného než zmapovat jeho pohyb den po dni a doufat, že to nějaký další důkaz přinese. Na základě tohoto prověřování rakouští policisté zjistili, že J. U. strávil v září roku 1990 několik dní i na území tehdejšího Československa, a to konkrétně v Praze. V návaznosti na toto zjištění vznesli pomocí Interpolu dotaz na české kolegy, zda-li nevedou na území Prahy neobjasněnou vraždu z tohoto období. Po prošetření nabídnuli pražští kriminalisté tři neobjasněné vraždy ze září 1990, ty se však časově s pobytem Unterwegera v Praze neshodovaly. Naprosto zásadní význam pro celý případ měla až skutečnost, že se dotaz naštěstí dostal i k policistům ze Středočeského kraje. Ty totiž ihned napadlo: neobjasněná vražda 29 leté Blanky Bočkové! Když si Rakušané vyslechli bližší okolnosti případu, okamžitě je to zaujalo a přijeli do Prahy.

Jack Unterweger pózuje se svým luxusním vozem

V Praze se rakouští kriminalisté dozvěděli následující: Dne 15. září 1990, při ranní procházce našli dva studenti v korytě Břežanského potoka mrtvolu mladé ženy. Žena byla nahá, na sobě měla jen silonové podkolenky a snubní prsten, ležela na zádech s rukama i nohama široce rozhozenýma. Přes tělo bylo nedbale naházeno několik suchých větví. Prvotním ohledáním vyšlo najevo, že žena má na krku patrné strangulační rýhy po škrcení a celou horní polovinu těla, včetně obličeje, má plnou krevních podlitin. Pravděpodobný čas úmrtí byl odhadnut na maximálně několik hodin před nálezem mrtvoly, čili někdy po půlnoci. U těla oběti byl nasazen služební pes k sledování pachové stopy. Pes zavedl policisty od místa nálezu mrtvoly k silnici Zbraslav – Dolní Břežany, konkrétně do míst, kde bylo neudržované silniční odpočívadlo. To svědčilo o tom, že žena byla dopravena na místo nálezu autem. Nejdůležitějším úkolem kriminalistů bylo v tuto chvíli zjištění totožnosti zavražděné. Jelikož u sebe krom prstenu a podkolenek neměla nic, byl učiněn dotaz prostřednictvím sdělovacích prostředků. Pomocí pátrací relace Federální kriminální ústředny byla v televizi zveřejněna upravená fotografie ženy, prsten, mapa, prostě vše, co by mohlo pomoci k identifikaci neznámé ženy. Tento krok vyšel, neboť stejné ráno, kdy dva mladíci našli mrtvolu, vylovili zaměstnanci Poříčního oddělení Praha z řeky občanský průkaz. Když pak později proběhla v televizi zmíněná pátrací relace, ihned se ozvali policistům s tím, že občanský průkaz patřil dle fotky oné ženě. Jednalo se o devětadvacetiletou Blanku Bočkovou. Matku dvou dětí, zaměstnanou jako prodavačku v masně, bydlící v Praze - Modřanech, na kterou její blízká kamarádka později vzpomínala jako na veselou ženu plnou života, která měla ráda společnost a večírky.

Kroky policistů pochopitelně vedly do bydliště B. B. za jejím manželem. Ten uvedl, že si jeho manželka den předtím vyrazila s kamarádkou za zábavou. On toho večera uspal děti a pak zašel k přátelům v sousedství, kde zůstal pozdě do noci. Hned ráno začal ženu postrádat, neboť něco podobného se nikdy předtím nestalo. Zašel tedy za onou kamarádkou, se kterou jeho manželka měla trávit předchozí večer, ta mu všk sdělila, že s B. B. vůbec nebyla. Po telefonním hovoru s tchýní, ve kterém se jí svěřil, že se žena nevrátila domů, se věnoval přes den dětem a v obavách očekával, kdy se manželka ukáže. Večer ho však již navštívili policisté… Ti si jeho výpověď samozřejmě ověřili. Byla pravdivá. Blanka Bočková toho večera nešla ven s kamarádkou, jak manželovi oznámila, ale s jiným mužem. Kroky kriminalistů tak vedly za tím, kdo s B. B. skutečně inkriminovaný večer strávil. Šlo o vzdáleného spolupracovníka zavražděné, se kterým si domluvila první schůzku. S jedenatřicetiletým, ženatým mužem navštívila v průběhu večera dvě vinárny, ve kterých vypili tři velké a jednu malou vodku s kolou. Asi půl hodiny před půlnocí, když se loučili, se muž pokusil B. B. políbit. Ta mu nevyhověla, a když se o polibek pokusil za krátkou chvíli podruhé, žena se v pokročilé opilosti urazila a rychlým krokem mu zmizela v ulici V jámě. Zklamaný muž se jí snažil chvíli zastavit, ale když se dotyčná ani neotočila a kvapem pokračovala dál, vzdal to a vrátil se domů. Policejní technici důkladně prozkoumali jeho auto, neboť tvrdil, že ač jím toho večera do centra vyrazil, B. B. do něj nenastoupila. Muž nelhal. Vše co tvrdil, bylo navíc potvrzeno svědky v podnicích, které navštívili.

Co měla policie dál?

Samozřejmě proběhla soudní pitva: Příčinou smrti bylo udušení z uškrcení, jak již naznačovalo prvotní ohledání. Zkoumáním bylo prokázáno rdoušení, údery do oblasti obličeje a horní poloviny těla, bodnutí do hýždí, mnohé oděrky. Nebyla nalezena přítomnost spermií, ani nic, co by nasvědčovalo, že došlo před smrtí k vaginálnímu pohlavnímu styku. Hodnota promile v krvi v době smrti byla 1,34. Což byl zajímavý poznatek.

Když se totiž propočítala fyzická konstrukce oběti a množství alkoholu, které s mužem na schůzce vypila, odpovídalo to o něco nižší hodnotě promile v krvi, než která jí byla naměřena. Z toho vyplývalo, že žena musela mít po jejich rozdělení ještě minimálně jeden alkoholický nápoj. Následovalo tak vyčerpávající obcházení všech restaurací, hospod, barů, vináren a zjišťování, zda nebyla Blanka Bočková v některé z nich po půl dvanácté viděna…. a hlavně s kým. Bohužel všechny následné úkony policie byly bezvýsledné. Trestní stíhání pro spáchanou vraždu tak bylo počátkem roku 1992 dle § 173 odst. 1, písm. e) z. č. 141/1961Sb., trestního řádu, ve znění účinném do 31.12.1993, přerušeno. Laicky řečeno: nebylo koho trestně stíhat.

Blanka Bočková

To změnilo právě až dotázání rakouských policistů, učiněné krátce po vydání výše zmíněného usnesení o přerušení trestního stíhání. Podobnost s ostatními vraždami, spáchanými v Rakousku a USA byla až příliš nápadná. Obětí byla mladá žena, byla nalezena nahá, krom podkolenek a šperků, které jí vrah ponechal, tělo bylo pohozeno za městem, kam bylo dopraveno autem, bylo zaházené větvemi, příčinou smrti bylo uškrcení, oběť nebyla znásilněna, ale byla před smrtí bita a jako v případě minimálně jedné z dalších vražd neslo tělo stopy bodnutí do hýždí. Jedinou odlišností bylo, že zavražděná na rozdíl od ostatních obětí nebyla prostitutkou v pravém slova smyslu. Nutno však dodat, že mužskou společnost měla ráda a příležitostné prostituci se údajně nevyhýbala a občas prý třeba taxikářům zaplatila za svezení „v naturáliích“.

Začal se mapovat Unterwegerův pohyb po Praze. Ubytován byl u ženy, která měla v Rakousku přátele. Kamarádky jejich dcer přijely na ohlášenou návštěvu hlavního města Československa, nečekaně však přicestovaly společně s cizím mužem. Když se s ženou z Prahy setkal, představil se jí jako novinář, píšící o prostituci a zločinnosti. Požádal ji také, zda by mu neudělala průvodkyni a tlumočnici v terénu. Žena souhlasila. V pátek 14. září přijeli luxusním bílým BMW 728 do centra, kde navštívili hlavní nádraží. Tam se J. U. bavil s prostitutkami, bezdomovci a dalšími existencemi pražského podsvětí. Za rozhovor dával stokorunu, takže o sdílné vypravěče neměl nouzi. Když se po nějaké době vydali z nádraží k Václavskému náměstí, žena Unterwegerovi oznámila, že je unavená a pojede domů. J. U. nic nenamítal a údajně působil, že mu to vyhovuje. Zastavil ženě taxi a rozloučili se. Bylo půl dvanácté večer! Tedy zhruba stejný čas, kdy se jen o pár set metrů dál v ulici V jámě rozdělily cesty randícího páru. Pochopitelně další události noci si lze pouze domýšlet, protože svědci chybí…

Bílé BMW 728, kterým Unterweger přicestoval do Československa (ilustrační foto)

Následujícího rána měla žena, v jejímž bytě byl J. U. ubytovaný, pomáhat s přepisováním nasbíraných postřehů. Unterweger byl prý unavený, neboť jak sám přiznal, vrátil se do bytu až pozdě v noci. Následovala společná večeře s majitelkou bytu a dívkami, se kterými přicestoval. Při ní se prý projevoval jinak než doposud. Nebavil se, nemluvil, působil tajemně. Hostitelku to mrzelo, protože se až při večeři dozvěděla, že onen muž je ve své zemi velice známý, takže naléhala, jestli je vše v pořádku. J. U. jí odbyl s tím, že jen nemá náladu, aby si toho nevšímala. Následující den, tedy v neděli 17. 9. 1990, muž i s dívkami odjel zpět do Rakouska.

Jak již bylo naznačeno, vražda p. Bočkové ze září roku 1990 se stala pro pachatele osudnou, neboť přinesla klíčový důkaz obžaloby. O tom ale až později. Na tomto místě dovolte malou vsuvku, kterou se nám v průběhu let podařilo dopátrat. Manžel Blanky Bočkové se ze ztráty a vraždy své manželky údajně nikdy nevzpamatoval (k tomu, jistě nepřispělo ani to, za jakých okolností se stala, co jí předcházelo, a co vše díky jejímu vyšetřování vyplavalo na povrch). Údajně začal po této tragédii pít a zemřel ve věku pouhých 50 let. Někdo by si možná řekl, že článek moc tříštíme a jde o podružnou informaci, ale jsme přesvědčeni o opaku. Případy sériových vrahů totiž nejsou jen o pachatelích. Jsou také o obětech a pozůstalých, kteří vlastně celou tu tíhu nezvratnosti a bolest z násilné smrti svého blízkého nesou na svých bedrech (často až do konce svého života). Nezapomínejme prosím na to. Teď se je již vraťme na časové ose případu tam, kde byla opuštěna. Čili, pomocí Interpolu se podařilo odhalit vraždu B. B. z Prahy, Unterweger byl po dopadení na území USA vydán zpět do Rakouska. Vyšetřování bylo u konce. Psala se středa 20. 4. 1994 a ve Štýrském Hradci začínal soudní proces. Rakouský tisk ho označoval za proces století. Jen přestavba soudní síně (rozuměj její zvětšení) stála 250 000 šilinků. I tak poskytovala jen 40 míst pro veřejnost. Zbytek síně byl plně obsazen domácím i zahraničním tiskem. Někteří „nadšenci“ dokonce kempovali před budovou. Obžaloba vinila J. U. ze spáchání 11 vražd a také z těžkého ublížení na zdraví, kterého se měl dopustit na své přítelkyni Biance Mark, když jí měl zlomil klíční kost. Žalobce „přihodil“ toto obvinění, protože se obával nedostatku důkazů v případě prokazování viny pachatele na vraždách. Vzhledem k tomu, že byl J. U. propuštěn z předchozího výkonu trestu podmínečně, i prokázání úmyslného ublížení na zdraví by postačilo k jeho návratu do vězení. Poškozená Unterwegerova přítelkyně však několikrát měnila výpověď a poté odmítla vypovídat úplně. Prý svého přítele opravdu milovala.

Jack Unterweger a jeho přítelkyně Bianca Mark

Když vstupoval obviněný do síně zaplněné novináři, připomínalo to spíše příchod filmové či rockové hvězdy. J. U. byl sebevědomý, usmíval se a hned při svojí úvodní řeči popřel vinu: “Chci abyste věděli, že jsem nevinen. Pokud mě přistihnete při lži, klidně mě odsuďte k nejvyššímu trestu.“

Ani v přípravném řízení Unterweger nepřiznal vinu na spáchaných vraždách a odmítl spolupracovat s psychiatry a psychology. V jejich posudku stálo: „…je za své činy plně odpovědný, ale jde o jednotlivce s osobnostními prvky krajně abnormálními, v nichž převažuje prvek sebepřeceňování, přesvědčení, že je výjimečným člověkem. Při vraždách a brutálním zacházením s obětí před smrtí šlo o patologickou touhu po mstě a absolutním podmanění těchto žen. Jejich vnitřní i fyzické podmanění. Netoužil ani tolik po jejich tělech jako sexuálním objektu, ale po bolesti, kterou jejich tělům působil.“

Důkazů proti podezřelému sériovému vrahovi opravdu nebylo mnoho. Pouze stejný modus operandi, očitý svědek, který spatřil Unterwegera s jednou z prostitutek v podzemních garážích, pohyb vraha v inkriminovanou dobu poblíž míst činu a doporučení americké NCAVC, že se dle detailního zkoumání zveřejněných i nezveřejněných okolností jednotlivých vražd pravděpodobně jedná o dílo jediného pachatele. To na usvědčení nestačilo.

Slibný, ale nepřímý důkaz, poskytlo oblečení Heide Hammerer. Zkoumáním bylo prokázáno, že přišlo do styku s oblečením J. U.. Rovněž se na něm nalezl jeden vlas obžalovaného. Jenže Unterweger nepopíral, že se s touto prostitutkou kdysi setkal.

V případě jedenácti vražd tedy stále nic moc.

Jak už bylo naznačeno, klíčovou roli nakonec sehrála vražda uskutečněná poblíž Prahy. Po složitém dohledávání se podařilo najít Unterwegerovo původní auto, BMW 728, kterým do Československa přijel, a které v době mezi spácháním vraždy a zadržením policií prodal. Díky důkladnému zkoumání policejních techniků v něm byly nalezeny tři blonďaté ženské vlasy. Ty byly porovnány, v té době ještě hodně mladou metodou porovnání lidské DNA, se vzorky, zajištěnými v bytě zavražděné Češky. Shoda! A jelikož Unterweger předtím vypověděl, že ve svém autě žádnou cizí osobu nevezl a nikomu ho nepůjčil, učinil z nepřímého důkazu přímý.

Jack Unterweger v soudní síni

I přesto při své závěrečné řeči Jack Unterweger trval na svém: „Spoléhám na to, že mě shledáte nevinným, protože nejsem zabiják. Vaše rozhodnutí nemá dopad pouze na mě, ale také na toho vraha tam venku, který se teď může smát. Nespadnu na společenské dno, když mě teď shledáte nevinným. Mám práci, mám byt. Je spousta lidí, kteří mě poznali za ty dva roky, co jsem byl na svobodě, a kteří za mnou stojí. Za to jsem vděčný a zároveň jsem hrdý na to, že neudělali chybu…jsem nevinný. Děkuji.“

Dne 28. června 1994 byl J. U. shledán vinným ze spáchání devíti vražd ( ve dvou případech se mu vinu nepodařilo prokázat). Za to byl odsouzen k devíti doživotním trestům bez možnosti propuštění.

Hned následující den kolem čtvrté hodiny ranní byl Jack Unterweger nalezen oběšený ve své cele. Oběsil se nad záchodovou mísou za pomocí gumy z erárních vězeňských tepláků. Když vyšetřovatelé zkoumali uzel na oprátce, kterou si v cele připravil, přesně odpovídal uzlu používanému vrahem. Tím se vlastně J. U. posmrtně „doznal“ a potvrdil správnost odsouzení.

DALŠÍ FOTOGRAFIE:

To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key.