Toť celý příběh Charlese Sobhraje, ale jelikož by podle nás v alespoň trochu ucelenějším článku neměl chybět nějaký pokus o shrnutí osobnosti pachatele, modu operandi a pravděpodobného motivu, zaměřme se na závěr podrobněji ještě na tyto oblasti. Jak již bylo zmíněno, v případě Sobhraje jde jistě o nadprůměrně inteligentního, organizovaného pachatele, který své činy velice detailně plánoval a promýšlel, o čemž svědčí už jen fakt, že byl odsouzen za „pouhé“ dvě vraždy a jedno usmrcení z nedbalosti, ač je podezírán ze spáchání 12-24 vražd. Mimochodem, sám se údajně doznal svým životopiscům ke spáchání minimálně 12 „zabití“ mezi lety 1972 -1976. Zde v článku je zmíněno 9 případů, kdy podezření padá na Sobhraje. Těžko tedy s jistotou tvrdit, kolik lidí připravil o život, ale zdá se jisté, že více než 10, s tím, že mnoho jeho zločinů zůstává i nadále nevyřešeno. Sobhraj byl profesionální zločinec - zloděj, podvodník, pašerák a překupník různého zboží (především drahých kamenů a chemických látek - např. léků). Některé z obětí, které nakonec zavraždil, s ním a jeho „partou“ strávily nějaký čas, kdy je Sobhraj a Chowdhury najímali k páchání různých zločinů. Zdaleka ne všichni podvedení a okradení zemřeli. Sobhraj tvrdil, že většina úmrtí byla ve skutečnosti způsobena náhodným předávkováním drogami. Jenže, jak vyšetřovatelé věří, většina úmrtí byla způsobena úmyslně, když motivem bylo odstranění svědků předchozích zločinů a získání peněz. Sobhraje vraždění zřejmě nikterak netěšilo, šlo o tzv. instrumentální agresi. Oběti byly „vedlejším produktem“, nikoli cílem. Co se týče samotného způsobu usmrcení obětí, tak lze uvést, že některé z předpokládaných obětí byly otráveny (předávkovány), jiné byly utopeny, další byly ubodány či uškrceny. Minimálně jedna oběť zemřela až v důsledku uhoření, když se Sobhraj opakovaně snažil ztížit identifikaci obětí tím, že jejich mrtvoly zapálil. Dalším opakujícím se modelem chování bylo odcizení dokladů zavražděných a použití jejich identity při dalším cestování. To dnes možná zní téměř až nemožně, ale nezapomeňme, píší se 70. léta 20. století, kdy „neexistují“ počítače, a už vůbec ne internet, navíc kontroly jsou oproti dnešku mírnější a technologie mnohem méně vyspělé. Dalším, co lze zahrnout do Sobhrajovo modu operandi, je fakt, že vždy měl kolem sebe nějaké další parťáky – svůj klan. Ať již šlo o jeho partnerky nebo známé, ale i zcela neznámé turisty. Ty si získával tím, že jim pomáhal ve složitých situacích, kdy jim např. podal projímadlo, aby je pak „vyléčil“ z "úplavice" nebo jim pomáhal řešit ztracené doklady, které turistům sám ukradnul. Typické pro Sobhraje bylo i to, že uměl zdařile využívat toho, že byl pohledný, inteligentní (uměl několik jazyků) a okouzlující. Dalo by se říct, že kvůli mnoha podobnostem by ho šlo označit za takového „Teda Bundyho východu“. Však zmiňme třeba: výrazně psychopatickou osobnost (neustálé lži, manipulace okolím, absence výčitek, vyhledávání vzrušení, narcismus…), dále páchání podvodů a krádeží, změny identity, život na útěku, silný zájem o ženy (dlouhodobý vztah s jednou ženou, krátkodobé s jinými), přesouvání se, atraktivní vzhled a úspěch u žen, šarm a zdání důvěryhodnosti, vyžívání se v roli „celebrity“… Šlo by jistě pokračovat, ale v čem naopak označení „Ted Bundy východu“ hodně pokulhává, je fakt, že zatímco Bundy byl sexuální sériový vrah, Sobhraje by šlo označit jako tzv. profit killera, což je označení pro sériové vrahy, jejichž motivem je získání určitého prospěchu - zisku. V tomto případě reprezentované potřebou odstranění nepohodlných svědků a ukořistění jejich peněz a dokladů. Nešlo o sexuální pohnutky, jako v Bundyho případě.

​

Na závěr nezbývá než dodat, že i když je v době vydání článku Sobhrajovi téměř 77 let, stále pobývá v Káthmandské věznici a zřejmě se netěší dobrému zdraví, s ohledem na jeho život lze ukončit tento článek citací několikrát zmíněného Herman Knippenberga, díky kterému se Sobhraje podařilo dostat za mříže: „Dokud nezemře, není u něj nic jistého…“