„Víc hlav víc ví“, možná tak by šlo uvést knihu Petra Šámala (fotografa, malíře, filmového producenta, scénáristy a spisovatele), která se věnuje asi nejznámější české věznici Valdice, ze které se doposud nikomu nepodařilo uprchnout. Kniha „Jak se žije za zdmi Valdic“ není koncipována tak, že by se autor pouštěl do nějakých vlastních úvah nad fungováním nejpřísnější věznice v ČR, nýbrž nechává promluvit ty, kteří s věznicí Valdice mají přímou zkušenost. Zde se dostávám asi k první věci, která mi trochu vadila. Konkrétně šlo o to, že zkušenosti, názory a zážitky jednotlivých zpovídaných osob nebyli autorem prakticky nikterak uvedeny, okomentovány či  shrnuty. V tomto směru na mne kniha působila trochu neuceleně, když podle mého by si zasloužila autorovo delší shrnutí a zamyšlení se, než na pouhé dvě strany v jejím epilogu. Možná proto na mne minimálně v první polovině  kniha působila spíše jako takový mišmaš a slepenec, než nějaké ucelené dílo. Každopádně dá se předpokládat, že autor chtěl  raději nechat promluvit ty, kteří mají s valdickou věznicí bohatší zkušenosti, což ve výsledku zas tak špatný tah nebyl, neboť čtenáře mohl seznámit s mnoha různými pohledy a úhly pohledů na tuto nejstřeženější věznici v republice. Čtenář by možná mohl předpokládat, že prostor byl dán hlavně odsouzeným zločincům, kteří si za zdmi Valdic odpykávají své často mnohaleté tresty, ale kniha je v tomto směru mnohem bohatší. Totiž, i když se samozřejmě dostalo i na ně (konkrétně v knize naleznete výpovědi jedenácti trestanců, včetně dvou již propuštěných – v čele s Jiřím Kajínkem), široký prostor byl dán především personálu věznice. Dostalo se tak nejen na ředitele věznice  a jeho zástupce, ale i na psovody, strážné, dozorce, eskortu, vychovatele, pedagogy, lékaře, učitele, administrativní pracovníky, pracovníky oddělení prevence a stížností i faráře. Tedy velice pestrá směs povolaných osob, jejichž pohled, v konfrontaci s pohledem odsouzených, umožní čtenáři nahlédnout za zdi místa, kam se sám snad nikdy nedostane. Kniha rovněž přináší mnoho názorů na nejpalčivější otázky českého vězeňství, mezi které patří například možnost trestanců pracovat a (ne)dostatek práce za zdmi valdické věznice. Dále finanční otázky výkonu trestu, možnost resocializace a vůbec omezené možnosti pozitivního účinku trestu odnětí svobody na budoucí život odsouzených, ale například i mnoho praktických otázek ohledně fungování věznice, včetně například i toho, zda-li není jediné wc na cele pro deset osob málo.

Když vše shrnu, tak koho vězeňství zajímá, a kdo se nespokojí s tím, že odsouzením pachatele případ končí, měl by po recenzované knize určitě sáhnout! Přeci jen, obhajobu a historky Jiřího Kajínka slyšela již řada lidí, ale kdo si kdy přečetl, co si o výkonu trestu myslí takový dozorce, vychovatel či vedoucí školského střediska, které se snaží vězně vzdělávat?  Ač tedy kniha má dle mého svá slabší místa, včetně například beletrizovaného popisu zločinů, který však naštěstí zabírá minimum místa, jde o zajímavý počin, který by neměl v žádné „krimi knihovně“ chybět. Hodnocení: 2-.

​

​

Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2-