Sám Çayıroğlu pak během soudního řízení, konanému vzhledem k omezení kvůli COVID-19 přes videokonferenci, jakoukoli vinu popřel. Při slyšení se údajně dokonce rozplakal a prohlásil se za zcela nevinného. "Nemám nic společného s těmi zločiny. Kdybych byl takový násilný psychopat, zabil bych kohokoli ve vězení… Nikoho jsem nezabil, nejsem takový člověk. Kdybych chtěl někoho zavraždit, zabil bych ty, kterým dlužím peníze,“ obhajoval se před soudem.

Jeho chabá obhajoba neměla v souboji se silnými důkazy šanci a muž vyfasoval několikanásobný doživotní trest a doufejme, že se již nikdy na svobodu nedostane. Vždyť od jeho posledního propuštění z vězení neuplynul ani půl rok a on stihnul zavraždit více než 10 lidí! Ještě k modu operandi. Řadě čtenářů možná jistě v mnohém připomněl jeden český případ sériových vrahů… Ano, řeč je samozřejmě o vraždícím manželském páru Daně a Jaroslavu Stodolových.  Ti v letech 2001-2002 oloupili a zavraždili nejméně osm osob. Shodný byl nejen motiv – peníze, výběr obětí – senioři, ale i maskování vražd jako nešťastných náhod (případně sebevražd), včetně využití požáru či plynu! Podobné je rovněž to, že se v obou případech pachatelé do domovů obětí dokázali dostat lstí - bez použití násilí, a že své oběti dokázali před usmrcením ovládnout, když je často znehybnili, a poté mezi nimi a obětmi probíhala určitá interakce, než došlo k samotné vraždě. A v neposlední řadě, naštěstí, v obou případech je stejný i následný osud krutých pachatelů – doživotní vězení!