SERIAL
KILLERS.CZ
Nejobsáhlejší český web o sériových a masových vrazích
Miroslav Stehlík
7. 10. 2009 (aktualizace 25. 11. 2021)
Miroslav Stehlík - československý sériový vrah, který usmrtil 2 ženy, jednu se zavraždit pokusil a napadl či znásilnil několik dalších. Šlo o výrazně psychopaticku osobnost s citovou oploštělostí, bez morálního a citového cítění se značným sklonem k agresivitě. Kromě toho znalci zjistili známky sadismu, pronikající do oblasti sexuality, včetně nepřátelských postojů k ženám. Jeho resocializace byla podle posudků zcela vyloučena. Stehlík nejen v průběhu vyšetřování, ale i v dalším trestním řízení neprojevil žádné známky lítosti či soucitu s obětmi.
-
Narozen: 14. 6. 1956
-
Zemřel:25. 2. 1986
-
Stát: ČR
-
Počet obětí: 2
-
Unikala: méně než 1 rok
-
Vražedná aktivita: 1983
-
Přezdívka:„Stehno“
Tento článek se bude věnovat tuzemskému sériovému vrahovi, který, ač usmrtil „jen“ dvě osoby, lze kvůli své osobnosti a dalším okolnostem případu jistě považovat za velmi extrémního pachatele. Případ budí pozornost už jen tím, že krom několika žen, které naštěstí jeho napadení přežily, není snad nic pozitivního a kladného, co by na tomto případu šlo vyzdvihnout. Výrazně negativní bylo už samotné rodinné prostředí, ve kterém tento enormně agresivní jedinec vyrůstal, a které bylo pro zrod jeho defektní osobnosti jako stvořené. Alkohol, chudoba, podprůměrná inteligence, násilnický otec, kriminální chování obou rodičů, rozvod, časté stěhování i dočasný pobyt v dětském domově… Není divu, že z tohoto rodinného prostředí vzešel nejen muž, o kterém bude v tomto článku řeč, ale stejně tak se na kriminální dráhu vydali i další jeho sourozenci vyrůstající v takto neutěšených poměrech. Neobvyklý je v tomto případě i věk, ve kterém popisovaný pachatel začal páchat závažné zločiny a rovněž to, že od svých 18ti let, kdy poprvé nastoupil do věznice, si užil svobody pouhý necelý měsíc. Během něho pak útočil na ženy s nebývalou frekvencí, kdy nebýt jeho dopadení, jistě by obětí bylo mnohem více. Když k tomu navíc připočteme selhání státní instituce, které mělo za následek nejen smrt jedné z obětí, ale dokonce i oddálilo dopadení pachatele, který mezitím stihnul zaútočit na další oběti, je obraz zmaru a temna téměř „dokonalý“. Jestli vás úvod dostatečně neodradil, vydejme se tedy společně po stopách jednoho z nejagresivnějších českých sériových vrahů, jehož jméno zní Miroslav Stehlík.
Miroslav Stehlík
Dětství a první problémy se zákonem
Miroslav Stehlík se narodil 14. června 1956 rodičům s kriminální minulostí. Otec byl alkoholik a v roce 1960 byl odsouzen k odnětí svobody za opakované pohlavní zneužití. Matka, Helena Stehlíková, byla údajně po většinu života v domácnosti a pouze epizodně pracovala jako uklízečka. Jak později uváděla, rodina žila ve špatných finančních poměrech, několikrát se byla nucena stěhovat v rámci Prahy a manžel děti i ji často bil. Po jeho uvěznění se rodině po materiální stránce vedlo ještě hůře a všechny děti na čas skončili v dětském domově. V roce 1962 se paní Stehlíková s bývalým manželem rozvedla a v roce 1963 si vzala jiného muže. Poté se již rodině mělo vést o něco lépe, ale i tak se problémy dětí stupňovaly. Manželům Stehlíkovým se narodilo celkem 7 dětí, ale 2 zemřely brzy po porodu a tak zbylo 5 bratrů. Všichni kromě Miroslava Stehlíka navštěvovali zvláštní školu a měli problémy se zákonem. Jeden z bratří byl několikrát trestán za majetkovou trestnou činnost. Nejmladší z bratrů, Pavel Stehlík, pak dokonce spáchal 11. 4. 1981 ve věku 24 let vraždu, když pětadvaceti bodnými, sečnými a řeznými ranami usmrtil svoji 59 letou sousedku. Motiv této vraždy byl pravděpodobně kombinovaný, kdy z části byl útok způsoben sexuální pohnutkou a nesl znaky sexuální deviace – sadismu a z části byl přítomný zlobný afekt, kdy dotyčná sousedka připomínala pachateli jeho vlastní tchýni, kterou nenáviděl a obviňoval za svých rodinných problémů. Za tuto vraždu byl Stehlík nejmladší odsouzen k patnácti letům odnětí svobody s následnou sexuologickou léčbou. Definitivně propuštěn byl v roce 1993. Od té doby údajně žije se změněným jménem na venkově.
Samotný Miroslav Stehlík byl údajně ze všech sourozenců nejchytřejší (později mu bylo naměřeno IQ 96), avšak odmala byl nezvladatelný. Již od čtvrté třídy nosil domů dvojku z chování. Jeho kriminální kariéra závažnějších trestných činů začala už v jeho 15ti letech. V tomto věku se dopustil pokusu o znásilnění mladé ženy, kterou spatřil spoře oděnou v prádelně jednoho z pražských domů. Mladý Stehlík za ní vniknul, chytil jí pod krkem a osahával. Žena ale útočníka obelstila pozváním do bytu a na chodbě si přivolala pomoc. Nezletilý Miroslav byl za to Městským soudem v Praze odsouzen na dva roky odnětí svobody s podmíněným odkladem na tři roky. Ještě ve zkušební době se dopustil řady dalších trestných činů. Celkem ve 34 případech provedl vloupání do bytů, ubytoven a automobilů. Ve dvou bytech dokonce pustil plynové hořáky a v jednom bytě se pokusil založit požár. Jen zcela náhodou nedošlo k výbuchům, případně požárům. Chtěl se tak lidem pomstít za to, že v bytech nebylo nic, co by mohl ukradnout. V únoru roku 1973 navíc napadl ve sklepě 27 letou ženu a pod pohrůžkou smrti se jí pokusil znásilnit. Pro tyto skutky mu soud uložil v 18 letech souhrnný trest odnětí svobody na 7 let plus následnou ústavní sexuologickou léčbu.
Soudní znalci totiž zjistili, že Stehlík trpí sexuální deviací, konkrétně - exhibicionismem, sexuální agresivitou a sadismem. Proto doporučili ústavní léčbu, která měla následovat po vykonání trestu. Miroslav Stehlík byl od počátku problematický vězeň, vězeňský režim nerespektoval, a proto byl přeřazován do přísnějších věznic až se "propracoval" do Valdic, kde se svým chováním patřil mezi tamní elitu, což je u tak mladého muže, navíc prvotrestance, rarita. Za zmínku rovněž stojí, že se "neposlušný" vězeň údajně už v průběhu vazby snažil probourat do vedlejších cel, kde byly umístěny ženy. Podle některých svědectví měl v průběhu trestu rovněž znásilňovat některé ze spoluvězňů a jiné fyzicky napadat. Z vězení byl propuštěn po vykonání celého trestu, konkrétně roku 1982. To však neznamenalo návrat na svoboudu, ale Stehlík byl nucen ještě nastoupit ústavní sexuologickou léčbu v pražských Bohnicích.
Vraždy
Svoji první vraždu spáchal Miroslav Stehlík ještě za doby ústavního léčení! 10. 8. 1983 kolem poledne ohlásila 21 letá dívka nález těla mrtvé ženy ve vysočanském parku před tehdejším Okresním ústavem národního zdraví (OÚNZ). Mladá zahradnice si chtěla odskočit, a jak hledal odlehlejší místo, kde by malou potřebu vykonala, narazila na mrtvolu. Tělo 30leté ženy bylo zataženo do hustého křovinatého porostu, asi 15 m od cesty, vedoucí parkem. Mrtvola byla zcela vysvlečená a ležela na zádech s vystaveným genitálem, tedy v typické poloze pro sexuální vraždu. Nechme zaznít záznam ohledávajícího lékaře MUDr. Karla Vomáčky: „Horní končetiny jsou přitaženy ke stranám těla, dolní končetiny jsou maximálně roztaženy, v kolenou ohnuty asi v úhlu 110 stupňů. Tělo je zcela obnažené, bez bot a punčoch. Ze svlečených šatů, které jsou omotány kolem krku, je proveden silný uzel, zatažený s velkou silou vpřed na krku, v místě ohryzku. Spodní kalhotky jsou odhozeny asi 1 metr od těla vlevo, kde se nacházejí lehké kožené střevíčky. Na temeni hlavy je hlubší tržnězhmožděná ranka, velikosti 20x2 mm, pokrytá zaschlou krví a velkým množstvím nakladených vajíček od much. Rovněž vajíčka a množství larev v různém stupni vývoje nacházíme v očích, nose a na sliznicích. Z pochvy vytéká zakalený sekret. Příčinou smrti je udušení z uškrcení, podle polohy těla lze usuzovat na vraždu z vilnosti, spáchanou asi před 3 dny.“ Pitva později potvrdila, že příčinou smrti bylo udušení z uškrcení. V krvi oběti bylo zjištěno 1,7 promile, v pochvě nebyla zjištěna přítomnost spermií. Žena byla následně identifikována jako třicetiletá Zdena H.. Šlo o pracovnici podniku zahraničního obchodu a taktéž pohlednou zpěvačku, která působila v několika kapelách. Poslední svědci ji spatřili 7. 8. 1983 v půl třetí ráno, kdy odcházela bez doprovodu z vinárny Slovanka, kde toho večera vystupovala... Stehlík po svém dopadení sdělil, že té noci seděl po požití pervitinu ve vysočanském parku, vyzbrojený svým nožem (ten nosil stále u sebe), když v tu chvíli uviděl kolem kráčet pohlednou ženu v šatech. Pachatel ji pod pohrůžkou zabití nožem odvlékl hlouběji do parku, když však žena začala křičela, začal jí rdousit…..následně již bezvládné oběti uvázal kolem krku smyčku z jejich šatů a utáhnul. Poté nad mrtvou masturboval. Dýku přitom zasouval umírající oběti do přirození. Nakonec zavražděné ukradnul peněženku a z místa činu odešel.
Fotografie z místa činu
Ihned po první vraždě se Miroslav Stehlík ocitl na seznamu možných vytipovaných pachatelů. Kriminalisté ho však z podezřelých vyloučili, neboť v době spáchání vraždy neměl vycházku a personál léčebny si útěku „nevšiml“ a poskytl mu tak „nezvratné“ alibi. „Vycházky jsem dostával vždy od pátku do neděle, první přišla na Velikonoce. Prvních sedm měsíců pobytu v Bohnicích, tedy od března do října 1982, mě museli rodiče vždy vyzvednout a podepsat reverz…..Pak jsme jeli na chalupu, v neděli jsem se z nádraží vracel do léčebny sám, musel sem to stihnout do osmi večer. V této době jsem se žádné trestné činnosti nedopouštěl.“, tak zní popis úvodních měsíců v léčebně z úst Stehlíka. Pak pokračuje: „Měl jsem taky vycházky načerno, to už jsem byl na pavilonu číslo 31, kde mě ošetřovatelé, s výjimkou Kaliny, pouštěli večer, po odchodu lékařů, ven…..Při těchto černých vycházkách jsem již občas něco udělal.“ Ano, takové poměry byly v té době v Bohnicích a bohužel na to doplatilo několik žen. Navíc „díky“ falešnému alibi to velice ztížilo práci kriminalistům, kteří mohli pachatele dopadnout dříve.
Jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, černé vycházky z bohnické léčebny neodnesla pouze zavražděná Zdena H.. Poškozených bylo více. Vraťme se tedy na časové ose zpět k noci, kdy pohledná třicetiletá žena přišla o život. Asi dvě hodiny předtím než na ni Stehlík zaútočil, procházela Husovými sady dvacetiletá slečna Eva. Znenadání k ní přiběhl muž, přiložil jí nůž k boku a se slovy: „Jestli budeš křičet, tak tě propíchnu!“, se ji snažil dostat na vhodnější místo. Dívka se však nedala, snažila se vymlouvat, až došlo k potyčce, kdy ji násilník začal fackovat a rdousit. V tu dobu šel naštěstí cestou kolemjdoucí a ženě se opět podařilo vykřiknout. Chodec vytáhl na útočníka vlastní nůž a po chvíli „vyjednávání“ Stehlík místo napadení opustil. Za sebou nechal mladou dívku v naprostém šoku.
"Úspěšnější" byl však již následující noci (ano, Stehlík zaútočil v noci ze 6. na 7. 8 na dvě ženy, z nichž jednu zavraždil a hned následující noci útočil znovu!). Napadení se odehrálo na autobusové zastávce ve Vršovicích. Jak již bylo zakódováno ve Stehlíkově modu operandi, přistoupil k dvaadvacetileté dívce, chytl ji kolem ramen a s nožem v ruce jí poručil :„Budeš zticha a uděláš, co ti řeknu!“ . Poté vyděšenou dívku odvedl k neosvětlenému křoví poblíž, kde ji s nožem pod krkem osahával v rozkroku a pak ji donutil ho orálně uspokojit.
Ač Miroslav Stehlík požádal o propuštění a změny léčby na ambulantní již v březnu 1983, vyhověno mu bylo až v srpnu. Brány léčebny opustil konkrétně dne 18. 8. 1983. Hned následujícího dne opět zabíjel. Své druhé vraždy se Stehlík dopustil necelých 13 hodin po svém propuštění z léčení! K napadení došlo ve vchodě jednoho z vršovických domů v ulici Na louži. Vzrušený pachatel, vyzbrojený nožem a kusem prádelní šňůry, doběhl mladou ženu v mezipatře mezi druhým a třetím poschodím. „Řekl jsem jí, ať se se mnou líbá, ona mi odpověděla, ať neblbnu, že za ní jde její manžel. Předpokládal sem, že se jenom vymlouvá, postavil sem se na odpočívadle tak, aby mi nemohla zdrhnout….Roztrhl jsem na ní šaty. Začala křičet, rdousil sem jí levou rukou, ona ucukla. Jak jsme padali, vrazil se jí nůž pod levé prso. Pak jsem ji bodl ještě dvakrát. To jsem udělal proto, že mě rozčílilo, jak chrčí.“ (soudní znalci poté vyloučili, že by mohlo k ráně dojít náhodným pádem na ostří). Poté ženu vysvlékl z kalhotek, osahával, kousal do prsou.... Pak omotal připravenou prádelní šňůru kolem jejího krku a uzlem utáhl. V průběhu celého vražedného aktu Stehlík onanoval. Při odchodu z místa činu, jak bylo jeho zvykem, oběti ještě odcizil peněženku.
Zubožené tělo mladé ženy bylo nalezeno hned ráno jedním z obyvatelů domu. Bylo v poloze typické pro sexuální vraždy, tedy obnažené s výrazně roztaženýma nohama. Stehlíkova oběť byla nalezena částečně vysvlečená s kalhotkami staženými u pravého kotníku a kolem krku měla utažené škrtidlo opatřené několika uzly, tedy podobnost s první vraždou bila do očí. Odlišné byly jen čtyři bodnořezné rány pod levým prsem poškozené. Soudní znalci poté potvrdili, že příčinou smrti byla tamponáda srdce a krvácení do levého hrudního vaku, způsobené právě oněmi bodnými ranami. Známky rdoušení a škrcení vznikly předsmrtně. Obětí se stala osmadvacetiletá Blanka N., rozvedená matka tří malých dětí.
Fotografie z místa činu - vražda Blanky N.
29. srpna 1983, tedy 10 dní po druhé vraždě, se odehrál další útok, který však naštěstí napadená žena přežila, ač skončila s mnohačetnými zhmožděninami a těžkým otřesem mozku na několik dní v nemocnici. K útoku došlo kolem sedmé hodiny večerní v Limuszké ulici v prostorách jednoho z činžáků. Obětí se stala 27letá Miroslava H., která později vypověděla: "Násilím vynucený pohlavní styk muž náhle přerušil a začal mne rdousit.", pak pokračovala: „Byla jsem k němu otočená zády, on mě neustále ohmatával rukou po krku. Šátral mi po něm prsty..Až mi to připadalo, že si hledá vhodné místo, kde má zmáčknout….Ty jeho doteky mě stále víc děsily. Zeptala jsem se ho, proč to dělá, proč je takový, když mu jde jen o To. On mi okamžitě odpověděl, že mu jenom To nestačí“. Sám pachatel po zatčení k tomuto útoku uvedl: „Bylo mi jedno jestli ji zabiju, vůbec jsem o tom nepřemýšlel. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Rdoušení nebo škrcení těch holek mi dělalo dobře. Navíc nemohly křičet o pomoc, to mělo taky svou váhu. Když jsem ale teď viděl, že mi teče po rukou její krev, přestalo mě to bavit. Raději jsem zmizel pryč.“ Ano, jak již bylo řečeno, poškozená žena utrpěla četná zranění, kdy bylo jen souhrou šťastných náhod, že znásilnění vůbec přežila – způsob, jakým se agresor na své oběti vyžíval, nasvědčoval sadistické deviaci. Hrůznost napadení asi nejlépe dokresluje výpověď jedné ze svědkyň (sousedky): „Doslova lezla po zábradlí a křičela Pomoz mi, maminko! Mezi tím silně naříkala. Já jsem v prvním okamžiku nemohla Mirku ani poznat, pravou stranu hlavy měla silně nateklou a promodralou, oko měla zalité, z očního víčka jí tekla silně krev. Byla bosá, punčochy jí visely na chodidlech, minisukni i tričko měla černé od špíny a červené od krve.“ Přestože mladá žena útočníka dokázala velmi podrobně a přesně popsat - uvedla, že se jedná o špinavého blonďáka se středně dlouhými vlasy, ve věku kolem dvaceti let, výšky asi 170 centimetrů- k jeho zatčení to ještě nevedlo.
Hned za dva dny se Stehlík pokusil znásilnit další ženu. V dopoledních hodinách si počkal u schránek na mladou pošťačku, které ho na ulici zaujala. Uchopil ji za ruku a snažil se ji zatáhnout do sklepa : „Ale moc křičela, radši jsem z baráku odešel.“ , vysvětlil po svém dopadení pachatel. Toho dne měl štěstí, neboť napadenou ženu ještě jednou potkal, ta na něj upozornila své známé a ti se ho vydali zadržet, nicméně Stehlík jim uprchnul.
Klíčový okamžik ve vyšetřování nastal až následujícího dne, tedy 1. září 1983. V tento den nahlásila osmadvacetiletá Eva Č. znásilnění na Obvodní správě SNB. Vypověděla, že k napadení došlo předešlé noci v pražských Strašnicích a útočník ji ohrožoval kuchyňským nožem. Pod pohrůžkou smrti ji zavlekl do sklepa nejbližšího domu, tam ji vysvlékl a zaváděl prsty do genitálu i konečníku, taktéž ji kousal do prsou. Když ho žena upozornila, že ji to bolí, pachatel ji oznámil, že tak to má rád. Poté beze slova odešel. Souvislost mezi případy byla zřetelná. U dalšího výslechu si napadená Eva Č. uvědomila, že jí násilník někoho připomíná. Vzpomněla si totiž na fotografii její sestry pořízenou na základní škole a tvrdila, že útočník se podobá spolužákovi její sestry. Dotyčným byl právě Miroslav Stehlík.
Vyšetřovací skupina ihned vyrazila a pachatele se jí ještě ten den podařilo dopadnout a zadržet. Miroslav Stehlík nic nezapíral, k znásilnění Evy Č. se přiznal a dokonce k velkému překvapení vyšetřovatelů uvedl, že v dřívější době napadl i jiné ženy a dvě z nich dokonce zavraždil. Postupně při vyšetřování přiznal sedmnáct sexuálně motivovaných napadení a dvě vloupání do bytů. Většina napadených také později Stehlíka co by pachatele bezpečně identifikovala. Stehlík se též přiznal, že nejméně 5 dokonaných sexuálních útoků na náhodně procházející ženy spáchal ještě za trvání ústavní léčby, buď to při udělených vycházkách nebo „černých“ vycházkách… Jak sám doznal, řadu útoků nedokonal, protože byl vyrušen cizími osobami nebo se vyhlédnutým obětem podařilo utéci.
Znalci z oboru psychologie, psychiatrie a sexuologie uvedli, že Stehlík byl výraznou psychopaticku osobností s citovou oploštělostí, bez morálního a citového cítění, se značným sklonem k agresivitě včetně nepřátelských postojů k ženám. Kromě toho zjistili v sexuální oblasti známky sadismu až nekrosadismu, sexuální agresivitu a exhibicionismus. Jeho případnou resocializaci znalci zcela vyloučili. Stehlík nejen v průběhu vyšetřování, ale i v dalším trestním řízení neprojevil žádné známky lítosti či soucitu s oběťmi. Většinou se snažil svoji vinu zmírnit odkazem na užívání abnormálních dávek pervitinu.
Zde je ukázka otázek vyšetřovatelů a odpovědí Miroslava Stehlíka, který čtenáři umožní částečný vhled do zvrhlé mysli sexuálního predátora:
Jaká je vaše první sexuální zkušenost?
„První zážitek, na který si pamatuju, byla nahá máma…Pozoroval jsem ji tajně větrákem, když se koupala. To byla ještě mladá, měla pěknou postavu, líbilo se mi to. Chodil jsem ji takhle šmírovat a měl erekci….Od té doby, bylo mi asi jedenáct, jsem brával do sklepa pěti nebo šestileté holčičky ze sousedství. Svlékal jsem a prohlížel si jejich frndičky, snažil jsem se jim tam strkat prsty. Vzrušovalo mě, když je to bolelo a začaly fňukat. Ale když se rozbrečely, tak jsem je nechal. Od jedenácti jsem také začal onanovat….“
Představoval jste si při tom něco?
„Většinou šlo o mladé ženské ze sousedství. Představy, jak jim ubližuju, přišly až o dva roky později. Jak nějaké ženské poroučím, aby se svlékla. Jak ji sekám kabelem přes kozy, zadek nebo přes kundu, jak ona křičí bolestí. Myslím, že sem na to přišel sám, že jsem to neměl z nějaké pornografie nebo knížky o sadismu.
Od čtrnácti let jsem chodil po ulicích, chtěl sem vyslídit nějakou holku, přepadnout ji někde stranou a ošukat. Ale neměl jsem k tomu odvahu, tak jsem si to doma alespoň představoval a honil si ho. Ale bylo to ve mně, nakonec jsem si počíhal na jednu ženskou v prádelně.“
Když oběť zemře, znamená to pro vás větší sexuální vzrušení?
„Jestli přežije, nebo exne, to je mi jedno. Mě vzrušuje, že jsem ji mohl týrat, že jsem si s ní mohl dělat, co jsem chtěl.“
Co byste dělal jako absolutní vládce harému?
„To by ty ženský musely chodit nahý, musely by se přede mnou producírovat a já bych je bil provazem, píchal jehlicí, trhal bych jim vlasy. Taky bych jim strkal věci do přirození a zadku…Nebo by se na můj rozkaz musely týrat navzájem.“
Kdy jste se nejvíc vzrušil?
„Při první vraždě, jak jsem zabil tu holku v parku.“
Ve kterých případech, kdy jste přepadl ženu, jste před činem požil pervitin?
„Pokaždý. Nešlo to bez něj, jinak jsem v hlavě slyšel ženský hlasy. Vysmívaly se mi, že jsem impotent, blbeček…“
Měl jste předtím představu, jak bude další oběť vypadat, jak na ni zaútočíte?
„To si nemyslím. Bylo mi vlastně jedno, jak bude stará, jestli je hezká nebo šerednější… Když jsem měl v sobě dávku pervitinu a v mý hlavě doznívaly ty neznámé ženské hlasy, co mi nadávaly a posmívaly se, napadl jsem první babu, která se mi naskytla.“
Jak to většinou probíhalo?
„Šel jsem nějakou dobou za ní, pak jsem k ní ve správnou chvíli přistoupil, měl jsem v ruce kudlu. Tu jsem jí ukázal a řekl jsem jí, že se s ní chci líbat a milovat. Většinou dostaly strach, říkaly mi, ať neblbnu nebo, že se se mnou sejdou jindy. To byla častá písnička, ale nejsem blbej. Já už měl připravenou odpověď, že ne, že to musí být hned teď.“
Co se dělo dál?
„ Pokud to šlo, snažil sem se je odtáhnout na bezpečnější místo, nejradši do sklepa…..souložil jsem s nimi, kousal je, škrtil, taky jsem jim strkal prsty do kundy nebo do zadku, vždycky víc prstů, aby je to co nejvíc bolelo. Líbilo se mi, když jsem na nich viděl, že je to bolí, když se kroutily…. Udělal jsem se dost rychle, ale za hodinu už mi zase stál. To už mi ale stačilo onanovat, honil jsem si ho a vzpomínal na tu poslední přepadenou.“
Co se dělo po činu?
„Šel jsem domů a přemýšlel.“
Litoval jste ty ženy?
„Na ně jsem nemyslel, nebylo mi jich líto.“
Rozsudek padl 8. října 1984, kdy byl recidivista Miroslav Stehlík Městským soudem v Praze odsouzen pro trestné činy vraždy, jednoho pokusu vraždu, 12 případů znásilnění včetně pokusů, vydírání, omezování osobní svobody a krádeže k trestu smrti oběšením. Trest potvrdil i senát Nejvyššího soudu a prezident republiky, Gustav Husák, odmítl udělit milost. Trest smrti byl na Miroslavu Stehlíkovi vykonán v Praze 25. února 1986.
