Před soudním dvorem dále vypovídal muž s iniciály M. D., který byl médii dokonce označován jako korunní či klíčový svědek. Ten měl policistům dát tip a činit si na jeho základě nárok na odměnu vypsanou za pomoc při dopadení pachatele. Jeho důvěryhodnost však byla hned od počátku velkou neznámou. M. D. totiž v době přelíčení pobýval za mřížemi za podvod a měl za sebou i bohatou kriminální minulost. Kromě toho v roce 1997 rovněž figuroval v aféře "Zemanova kufříku". V kauze šlo o padělané tajné dokumenty Bezpečnostní informační služby, které měly kompromitovat vysoké státní úředníky (pozn. autora Tato kauza nikdy nebyla uspokojivě vyšetřena a objasněna). Soud tak v případě tohoto svědka četl nejenom jeho četné záznamy v trestním rejstříku, ale i dopisy, které poslal soudci a policii. V těch svědek mimo jiné psal, že M. K. je na sto procent vrah z Americké a požadoval, aby byl soudem vyslechnut jako utajený svědek. Tento požadavěk zdůvodňoval např. takto: „Praktiky M. K. přesahují rámec sadismu. Může dojít i k přepadení eskorty. Někteří vězni v něm vidí tvrdého chlapa, fandí mu. Pokud se objeví moje tvář v televizi, je se mnou konec“. Rovněž uvedl, že muž, proti kterému se rozhodl svědčit, je zkušený zločinec, a ne žádný amatér, tedy má strach o svoji bezpečnost. Obžalovaný na oplátku prohlásil, že svědek M. D. je zralý na psychologické a psychiatrické přezkoumání. „M. D. je konfident, skoro každý to o něm ví“, uvedl dále M. K. na adresu svědka, se kterým se znal z vězení z dřívějška. Soud samozřejmě zajímalo, jak přesně se policie k onomu tipu dostala, a tak byl vyslechnut i pražský policista, na kterého se vězeň M. D. obrátil. „Na můj mobil mi přišly esemesky. Bylo v nich, že se mám za ním zastavit na Borech", uvedl policista s tím, že M. D. znal číslo jeho soukromého mobilního telefonu. Vše prý okamžitě předal plzeňským policistům z oddělení vražd. „Byl jsem překvapený, že mi poslal zprávu. Nezdál se mi natolik věrohodný, abych od něj chtěl nějaké informace. Už v minulosti mi nějaké poskytnul, byly věrohodné tak na padesát procent", uzavřel. Po tomto úvodu již byl dán prostor zmíněnému svědkovi. Ten vypověděl, že obžalovaného začal z vraždy podezírat v okamžiku, kdy ve věznici ve Vinařicích uviděl noviny se zprávami o tragédii. Rozhodující měla být perokresba hlavy vraha, kterou policie poskytla médiím. "Ve Vinařicích nebyl problém dostat se k mobilu. Zavolal jsem M. K. a zeptal jsem se ho, jestli také viděl, že je populární. V telefonu jsem slyšel jen: 'Zavěs a na tohle číslo už mi nevolej'", uvedl svědek. Poté kontaktoval z vězení zmíněného policistu, načež za ním měli přijet dva kriminalisté z Plzně, kterým prý dal číslo na M. K.. K této události došlo krátce předtím, než byl z vězení propuštěn. Poté se měl v Praze údajně setkat s M. K., který mu měl v hospodě sdělit, proč se zločinů dopustil. „O prodavačce řekl, že byla blbá, když bránila cizí majetek. 'Proč se do toho pletl', bylo jeho zdůvodnění k tomu zastřelenému muži na chodníku", vypověděl M. D. Obžalovaný veškerá tato tvrzení popřel a uvedl, že se svědkovi rozhodně s ničím nesvěřoval, protože ho považuje za konfidenta. „Když jsem ho viděl po propuštění na svobodu na pražském Karlově náměstí, povídali jsme si asi čtvrt hodiny. Někteří z mých blízkých chtěli takového člověka vidět na vlastní oči. Tak jsem ho vzal do restaurace a zaplatil mu několik vodek. Skončilo to tak, že chtěl ode mne půjčit peníze.", uvedl M. K. svoji verzi pražského setkání.