Přesuňme se však rovnou do roku 1991, kdy byl Bourgoin ještě neznámý, a začal točit s malým filmařským týmem dokument o sériových vrazích v USA. Tým byl tehdy domluvený tak, že jelikož dokumentem neprahnou po žádné senzaci a k tématu je potřeba přistoupit opatrně a citlivě, tak budou v rámci plánovaných rozhovorů s několika sériovými vrahy opatrní. Z tohoto důvodu je nechtěli nechat vyprávět o jejich zločinech, ale měli připraveny otázky, které spíše směřovali na to, jak svoji vinu cítí pachatelé s odstupem času. Jenže Bourgoin se prý při vstupu do věznice změnil. "Byl nesmírně vzrušený, doslova jásal“, uvedl jeden z filmařů. Rozhovory s nimi pak vůbec nevedl podle plánu a připravených otázek, ba naopak se zpovídaných vrahů na jejich zločiny sám vyptával a vyzvídal. Na rozhovor s Gerardem Schaeferem si Bourgoin dokonce přinesl několik výtisků poloautobiografických příběhů Killer Fiction, které Schaefer napsal, a požádal jej o autogram. Poté se navíc s úsměvem na rtech a rukama kolem ramen společně vyfotografovali. „Když měl před sebou sériové vrahy, bylo to, jako by seděl naproti svým idolům," uzavřela tuto epizodu jedna ze členek štábu s tím, že si myslí, že Bourgoin byl ve skutečnosti jejich fanouškem.